Úvodník  
další

Vážení přátelé,

vítáme Vás na stránkách dalšího čísla našeho magazínu.

Najdete v něm dokončení článku O vápně, ve kterém paní docentka Rovnaníková podrobně a přehledně zpracovala toto zajímavé téma. Článek vyvolal velmi příznivou odezvu, a tak ještě jednou děkujeme autorce i Vám, kteří jste nám telefonovali svoje postřehy a zkušenosti.

V tomto čísle zahajujeme volný cyklus pohledů do zahraničí představením zajímavé tvůrčí osobnosti B. Tauta.

Významnou událostí měsíce dubna byl mezinárodní stavební veletrh v Brně. Firma Keimfarben se ho tradičně zúčastnila vlastní expozicí v pavilonu G. Více informací přinášíme na poslední straně.

Závěrem alespoň zmínku o jedné „lahůdce“, kterou pro Vás chystáme do dalších čísel: ve spolupráci s firmou Tocháček se Keimfarben podílí na přípravě publikace o rekonstrukci brněnského Špilberku. Rekonstrukce vyvolala rozsáhlé diskuse mezi odborníky i laiky. Jednou ze zásadních otázek je, která z tváří tohoto rozsáhlého, původně středověkého komplexu je „ta pravá“.

Pokusíme se, abyste prostřednictvím KEIM INFA nahlédli do historie i současnosti Špilberku a seznámili se s průběhem prací i zajímavými materiály atechnikami, které jsou zde využívány.

Přejeme Vám hezký den a těšíme se na další setkání.

Bruno Taut - mistr barevné architektury předchozí
další

Bruno Taut se narodil v roce 1880 v Královci (pozdějším Kaliningradu).

Stal se jedním z nejproduktivnějších meziválečných stavitelů, pod jeho vedením vznikly četné obytné soubory v Berlíně a Magdeburku. Jako žádný jiný architekt té doby využíval Taut barvu jako identifikační a oživující médium - a také jako prostředek vymezení vůči měšťácké architektuře, která se barvy doslova obávala.

Lidem, kteří ještě před pár lety obývali příšerné činžovní králíkárny, se Taut pokoušel dát příjemné, důstojné a funkční obytné prostředí, nebo - jeho vlastními slovy - „obytné stavby, které nepředstavují umělcův rozmar, ale které jsou poctivými a zdravými jevy, jasnými schránkami svého obsahu“.

Typickým příkladem Tautovy rozsáhlé tvorby je projekt zahradního sídlištního předměstí Falkenberg v Berlíně - Grünau. Toto sídliště je prvním místem, kde Bruno Taut důsledně použil barvu jako architektonický a prostorový kompoziční prvek a kde významnou roli hraje okolní zeleň. V pozdějších desetiletích sídliště velmi zchátralo, ale od roku 1992 probíhá jeho obnova včetně originální barevnosti.

Tautovy realizace vyvolávaly rozruch mezi odborníky i údiv laiků, k čemuž nepochybně přispělo i tehdy neobvyklé využití sytých barev a kontrastů, které všechny realizoval Keimovými minerálními barvami. Obyvatelé sídlišť si ale brzy vytvořili emocionální vztah ke své „barvičkové kolonii“ a domy, barevné klenoty uprostřed šedi činžáků, si oblíbili.

Dusné politické klima vyhnalo Tauta v roce 1932 z Německa. Zemřel v roce 1938 ve svém domě na Bosporu.

V současnosti se stavební dědictví Bruno Tauta systematicky zpracovává. Byl založen obsáhlý archiv pramenů a dokladů a probíhají četné sanace, při nichž vždy významnou roli hrály Keimovy minerální barvy pro sanaci, vyhovující z hlediska materiálu, barvy i požadavků ochrany památek.

O vápně předchozí
další

Doc. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc.

Dokončení z minulého čísla

Hydraulické vápno

Hydraulické vápno se liší od vzdušného vápna chemickým složením a odolností ve vlhkém prostředí. Hydraulicitu způsobuje přítomnost sloučenin na bázi CaO, Al2O3, SiO2 a Fe2O3.

Stupeň hydraulicity vápna je dán hydraulickým modulem MH=CaO/(Al2O3+Fe2O3+SiO2)

Podle hodnoty MH se hydraulická vápna rozlišují na:

  • silně hydraulická vápna s MH 1,7 až 3 - nehasí se;
  • středně hydraulická vápna s MH 3 až 6 - hasí se;
  • slabě hydraulická vápna s MH 6 až 9 - hasí se.
Vápno s MH > 9 je vápno vzdušné.

Hydraulické vápno se vyrábí pálením vápenců s obsahem jílů při teplotách 900 až 1 100 °C. Při výpalu dochází k rozkladu vápence na oxid vápenatý, jehož část reaguje s přítomnými jíly za vzniku sloučenin, které jsou podstatnou součástí portlandského cementu:

Silně hydraulická vápna se blíží svými vlastnostmi portlandskému cementu. Rozdíl mezi cementem a hydraulickým vápnem spočívá ve vyšší koncentraci volného CaO a v absenci sloučeniny o složení 3CaO.SiO2, která vzniká za teplot nad 1 350 °C (mez slinutí) a je příčinou vysokých pevností portlandského cementu.

Podstata hydraulického tvrdnutí byla objasněna ve 2. polovině 19. století. Do té doby panoval názor, že ke slučování vápna s jílem dochází teprve po smísení maltoviny s vodou.

Tvrdnutí hydraulického vápna probíhá dvěma směry. Volné vápno, které se u slabě a středně hydraulických vápen hašením převádí na Ca(OH)2, karbonátuje za vzniku uhličitanu vápenatého. Hydraulické sloučeniny reagují s vodou za vzniku produktů, které po zatuhnutí na vzduchu jsou stálé i pod vodou.

Pojmem hydraulické vápno se označuje také vícesložková směs, která obsahuje vzdušné vápno a jemně mleté hydraulické nebo pucolánové příměsi.

Pucolány jsou z chemického hlediska přírodní nebo technogenní látky, které obsahují amorfní, tedy nekrystalický oxid křemičitý a oxid hlinitý. Reagují již za studena s vápnem, za vzniku hydratovaných sloučenin vápenatých, které jsou stálé i pod vodou a vytvářejí pevná spojení mezi zrny kameniva. Schopnost reakce pucolánů s hydroxidem vápenatým ve vodném prostředí za studena se nazývá pucolánová aktivita. Pucolánově aktivní látky obvykle neobsahují oxid vápenatý, nebo jej obsahují pouze v malém množství, které není ekvivalentní přítomným hydraulickým oxidům.

Hydraulicky aktivní látky obsahují kromě aktivního oxidu křemičitého rovněž oxid vápenatý. Smísením s vodou dochází k hydratačním reakcím, které vedou ke vzniku hydratovaných křemičitanů a hlinitanů vápenatých, stálých ve vodním prostředí.

Hydraulické vápno je pomalu tuhnoucí maltovina. Pevnost se stanovuje po 28 dnech a podle ní se třídí vápna do tříd 30, 45 a 90, tj. 3, 4,5 a 9 MPa. Plasticita je nižší než u vápna vzdušného. U nás se v současné době hydraulické vápno nevyrábí.

Koroze vápenných pojiv

Vápenná pojiva na bázi uhličitanu vápenatého jsou velmi náchylná ke korozi. Vyplývá to z chemické povahy této sloučeniny, která je solí slabé kyseliny uhličité. Uhličitan vápenatý reaguje s řadou anorganických kyselin, jako je kyselina sírová, siřičitá, dusičná, chlorovodíková a další. Všechny jmenované kyseliny se mohou vyskytovat ve vlhkém ovzduší průmyslových oblastí, nebo jsou přítomny jejich prekurzory, tj. kyselinotvorné oxidy. Rovněž oxid uhličitý, rozpuštěný v dešťové vodě, může způsobit přeměnu nerozpustného CaCO3 na rozpustnou formu hydrogenuhličitanu, který se z pojiva vodou vyplavuje.

U hydraulického vápna, kromě reakcí s kyselinami, dochází k reakci hydratačních produktů za vzniku rozpustných nebo objemných sloučenin, které vedou k porušení pojiva.

Druhy stavebního vápna

Nová norma ČSN P ENV 459-1 Stavební vápno - Část 1: Definice, specifikace a kritéria shody, uvádí pro všechny vápenické výrobky společný název „vápno“ a rozlišuje osm druhů stavebních vápen. U vzdušných vápen číslo odpovídá procentnímu obsahu CaO a MgO, u hydraulických vápen číselné označení udává jejich 28denní pevnost v tlaku v MPa.

Vápenné nátěry

Vápenné nátěry jsou historicky používané povrchové úpravy fasád. K nátěrům se používá vápenné mléko připravené ředěním dobře uleželého vzdušného vápna. Ke zlepšení vlastností povrchové úpravy se dříve nátěry modifikovaly přídavkem lněné fermeže nebo kaseinu. Modifikační přísady měly zabezpečit vyšší pružnost nátěru, odolnost proti vodě a paropropustnost. Kasein je problematický z hlediska dlouhodobé odolnosti proti biologickému napadení.

Barevnost nátěrů se realizuje přídavkem pigmentů stálých v alkalickém prostředí. Syté odstíny nelze dosáhnout, poněvadž vápenné mléko má nízkou pojivou schopnost. Zvláště pigmenty s velmi malou velikostí zrna (pod 1mm) nelze použít ve vyšší koncentraci. Při vysokém naplnění nátěru pigmentem dochází ke sprašování a někdy se nátěr rozmývá deštěm.

Vápenné nátěry mají vysokou propustnost pro vodní páru, ale nejsou hydrofobní. Dochází ke smočení nátěru a působení agresivních látek z ovzduší, které nátěry poškozují. Také mráz poškozuje vodou nasycený nátěr. Vápenné nátěry mají proto krátkou životnost.

V současné době se vápno modifikuje přídavkem především akrylátových disperzí a silikonů. S množstvím použitých modifikujících přísad se zvyšuje odolnost nátěrů, a tím i prodlužuje jejich životnost. Naskýtá se zde otázka, do jaké koncentrace modifikujících látek je možno označit nátěr ještě za vápenný.

Nátěry vápennou vodou se používají jako zpevňovače vápenných omítek. Vnesením roztoku hydroxidu vápenatého se doplňuje chybějící, časem již odstraněné pojivo, neutralizují se přítomné kyselé složky v omítce a preventivně se chrání omítka před dalším působením kyselých agresivních látek. Vzhledem k nízké rozpustnosti hydroxidu vápenatého se musí nátěr několikrát opakovat, takže dochází k neúměrnému zamokření podkladu. Modifikace vápenné vody křemičitým zpevňovačem vede k tvorbě jednoduchých křemičitanů, které zpevňují a chrání omítku účinněji. V těchto případech se vytvářejí obdobné sloučeniny, které vznikají při aplikaci silikátových nátěrových hmot na vápenné omítky.

Použitá literatura:

  • Vaněček, I., Rovnaníková, P.: Vápno - tradice a současnost. Materiály a technologie pro stavbu, 3, 1997, s. 24-26.
  • Sborník semináře společnosti STOP, Praha 1997.
  • Kotlík, P.: Fasádní nátěrové hmoty a fasádní nátěry. Materiály a technologie pro stavbu, 2, 1998, s. 49-52.
  • Rathauský, J.: Konsolidace vápennou vodou. Sborník semináře společnosti STOP Křivoklát ’99, s. 6-7.
  • Remy, H.: Anorganická chemie, I. díl. SNTL Praha, s. 274.
  • Škvára, F.: Speciální technologie maltovin. VŠCHT Praha, 1993.

Ještě k veletrhu předchozí
další

Alespoň dvěma snímky se vracíme k dubnovému stavebnímu veletrhu, kde se již tradičně představila firma KEIMFARBEN vlastní expozicí v pavilonu G. Vzdušně a elegantně řešený rohový stánek se stal místem řady inspirativních rozhovorů a setkání, jejichž cílem nebyl ani tak přímý obchodní efekt, jako navázání nových kontaktů a setkání se spolupracovníky a odborníky ze spřízněných oborů.

Originálním oživením expozice byly nepochybně okamžiky, kdy studenti uměleckoprůmyslové školy přímo na stánku vytvářeli obrazy na volná témata. Nemusíme snad ani dodávat, že k tomu používali speciální Keimovy barvy Dekorfarben.

Společnost - lidé - zajímavosti předchozí
začátek

Úspěch v zahraničí

Dalším důkazem toho, že pan Ing. Horký neúnavně prezentuje český KEIM i v zahraničí, je jeho účast v anketě jednoho německého deníku, aktuálně zaměřené na využívání internetu.

Jako doklad zde reprodukujeme kopii kopie zaslané faxem, kterou se nám po náročném pátrání podařilo zajistit u německých kolegů.

Blahopřejeme

Jménem všech spolupracovníků, přátel a příznivců blahopřejeme slečně Martě Vrbacké z KEIMFARBEN v Brně k narozeninám, které oslavila 30. května.

Zahájení stavební sezóny

Významnou společenskou událostí, ale především skvělou příležitostí k setkání s přáteli a spolupracovníky se stalo slavnostní zahájení stavební sezóny, které uspořádala firma KEIMFARBEN v půli května. Do krásného prostředí hájenky v Bílovicích nad Svitavou se sjely ze všech koutů čtyři desítky zástupců spolupracujících firem, mezi nimiž zazářily i zaměstnankyně Památkového ústavu. Připravený program pak přinesl samá příjemná překvapení: tombolu, ve které každý něco vyhrál, stejky grilované pod širým nebem i řadu dalších pochoutek, profesionálně připravených firmou FULL GASTRO pana Igora Halamka. K neopakovatelné atmosféře přispěla i hudební skupina ve stylu country, která se průběžně rozšiřovala o hudebně nadané účastníky setkání.

Rodinný víkend

Ve Svratce na Žďársku se uskutečnila další zajímavá akce, tentokrát věnovaná rodinám s dětmi. Devatenáct účastníků - zaměstnanců firmy, jejich manželek, dětí a psů - se po tři dny prodlouženého víkendu zaměřilo na rozvoj pohody a zdravotní regeneraci s využitím jízdy na kole, pěší turistiky a dalších sportovních a branných prvků.